Ač se nám to mnohdy nelíbí, čas od času potřebujeme jet na dlouhé cesty. A někdy je potřeba vzít sebou i děti. Ty však z pochopitelných důvodů takové dlouhé jízdy nezvládají příliš snadno. Pokud tedy chceme, aby vše proběhlo v pořádku, musíme jim celou situaci nějakým způsobem ulehčit. A to není zrovna snadné. Přesto však existuje několik zásadních typů.
Tím prvním je dát jim něco, čím se mohou zabavit. Můžeme třeba zpívat písničky, nebo hrát hry jako například „kolik červených aut kolem nás projede“, nebo jim i dát konzole, na kterých mohou během cesty hrát. Rozhodně bychom je však neměli nechávat, aby jen tak seděly. Pokud je totiž necháme, začnou být znuděné, otrávené a unavené, byť to není jejich vina. Je na nás, rodičích, abychom je zabavili.
Dále bychom měli dělat dostatečně časté přestávky během jízdy, a to nejen toaletní. Je vhodné tak jednou za hodinu alespoň tak na pět až deset minut zastavit a nechat všechny pasažéry, malé i velké, aby si protáhli nohy. To ostatně pomůže i řidiči, který se následně bude lépe soustředit na jízdu, čímž se tato stane bezpečnější.
Opomenout bychom neměli ani dostatečné zásoby jídla a především pití. Pokud bude dítě ještě ke všemu hladové či dokonce žíznivé, můžeme si být jisti, že se nebudou chovat zrovna dobře. To ostatně platí i pro dospělé. Musíme tedy být připraveni. Zdaleka nejlepší je, pokud se během výše zmíněných přestávek všichni řádně napijí.
V neposlední řadě je pak dobré zvolit co nejlepší a nejvhodnější trasu. Nemusí být nejrychlejší, ale měla by být co nejplynulejší. Rozhodně je pro všechny méně příjemné, pokud musí čekat třeba půl hodiny v koloně, než když pojedou plynule, byť o pár minut déle. I to je potřeba vzít v úvahu při plánování, kudy pojedeme. Tak bude zajištěno, že cestu zvládneme tak, jak to jen bude nejlépe možné.