Automobily se dnes staly běžnou součástí našich životů. Zatímco dříve byly poměrně vzácné, dnes jej vlastní v podstatě každý dospělý člověk. Mnohé firmy jej dokonce po svých zaměstnancích požadují, nebo alespoň řidičský průkaz skupiny B. Dalo by se říci, že mnozí lidé se bez něj už neobejdou. Je tomu ale skutečně tak, zvláště u nás, v zemi s poměrně dobrou sítí veřejné hromadné dopravy? To je otázka, na kterou není snadné odpovědět. Nesmíme totiž zapomínat, o kolik osobní automobil zvyšuje naši mobilitu i pohodlí. A za obojí jsou si lidé ochotni značně zaplatit.
To však ani zdaleka neodpovídá na otázku, zda je osobní automobil skutečně nezbytný. To by totiž znamenalo, že bez něj skutečně nemůžeme být. Je tedy jasné, že odpověď není tak jednoduchá, jak bychom si mohli myslet. Ač by se to nemuselo zdát, ve valné většině případů bychom u nás dokázali bez auta existovat, a to i v našem hlavním městě. Najdou se však takové případy, kdy to zkrátka nejde, nebo kdy by nepohodlí bylo příliš velké. Typickým případem může být, pokud bydlíme na malé vesnici, kam jezdi autobusy dvakrát denně. Asi není třeba říkat, jaké by například nečekaná událost, kvůli které bychom museli do města, mohly způsobit problémy.
Stačilo by jen, kdybychom museli jet například na pohotovost. Ano, můžeme si zavolat sanitku, jenže na tu se čeká dlouho. A například u náhodných nečekaných pracovních povinností ani tuto možnost nemáme. Jasně tedy vidíme, že jsou chvíle, kdy je osobní auto zkrátka nezbytné. Závěrem se tedy dá říci, že bez něj se neobejdeme, a že alespoň jedno v rodině je nezbytné. Vždy se totiž může stát něco nečekaného, a čekat buď na veřejnou hromadnou dopravu nebo na to, až nás někdo z příbuzných či známých odveze (a doufat, že bude ochoten a mít čas nás odvést) rozhodně není v takovém případě příjemné. Ukazuje se tedy, že koupě auta je zkrátka nezbytností.